Chtěl jsem vám napsat článek o tom, jak se mi rozrůstá kufřík s modelářskou chemií a k čemu je dobrá a uvést ho krátkým odstavcem o tom, že vývoj a užití modelářské chemie souvisí s vývojem modelářských technik. Protože jsem si ale vědom, že ne každý čtenář se v této problematice orientuje, dopadlo to nakonec tak, že úvodní odstavec se stal úvodním článkem a o chemii napíši něco až příště.

Kompletní a přesně ztvárněná patina umí model jedinečně vyzdvihnout nad ostatní...

...nebo totálně potopit. Vyvarujte se šílených experimentů a buďte velice opatrní. Je velice těžké najít bod, kdy je patina na modelu optimální. Stačí to jen trochu přehnat a následky jsou prakticky neodstranitelné.

Část první: Trocha související teorie…

Všimnete si velice jemného a nenucenného stínování šedými odstíny na tmavých částech modelu, které zde má za účel jednak naznačit lehké zaprášení (na podvozku) a "rozbít" jednolitost povrchu na ostatních plochách (výfuk, sání za kabinou). Stínování je doplněno napuštěním spár a koutů na motoru převodovce černou olejovkou, naznačením rzi na výfukovém potrubí směsí barev v různých odstínech hnědo-červené a zvýraznění hran dílů (listová pera, hlavy šroubů a nýtů, stupačkové plechy) světle šedou barvou pomocí metody suchého štětce.

S vývojem modelářských technik se kromě nástrojů a nářadí vyvíjí i modelářská chemie a to takovým způsobem, který nemá v minulosti obdoby. Poměrně dávno jsem na tohle téma četl hezký úvodník v jednom modelářském časopise. Popisoval vývoj a kontrasty mezi dobou, kdy za největší umění bylo považováno „přesochání“ Su-22 z jednomístné na dvoumístnou verzi a dneškem, kdy se můžete snažit jak chcete, ale když nezvládnete povrchovou svůj model tím totálně pohřbíte. Pobavilo mě srovnání článku tehdy ( se zdlouhavým výčtem užitých materiálů, polotovarů a postupu přestavby následovaný konstatováním „model jsem nabarvil hnědou a zelenou“) a nyní (do krabice s modelem jsem přidal lepidlo a tmel, s krabicí zaštěrchal, vypadnul hotový model a dále následuje zdlouhavý popis povrchové úpravy či mnoha patinovacích technik).

Patina na modelu se nemusí vždy nutně skládat z mnoha vrstev nejrůznějších barev. Občas postačí drybrush (na pneumatikách) a jemný prachový filtr přes díly podvozku.

Jemné detaily, kouty a spáry lze pro zvýraznění (mimo jiné) napustit zředěnou olejovou barvou.

Ať už se nám to líbí nebo ne, jediné co můžeme je o tom diskutovat, protože skutečnost těžko někdo změní a nové trendy těžko někdo zastaví.

Tyhle trendy (mám tím na mysli ony nové trendy v povrchové úpravě, jinak také nazývané „školy“) kamionoví modeláři příliš nevnímají a je těžké se v nich nějak orientovat a navzájem je odlišit pokud se nevěnujete ještě jiným modelům než kamionovým, třeba bojovce nebo letadlům, kde jsou jednotlivé školy populární a napodobované.

Termín „škola“ (v tomto případě) vždy shrnuje určitý přístup k barvení modelů, který vzešel od určitého autora či z oblasti, kde byl využíván a má jisté charakteristiky co do využívaných barev (oleje, syntetika, akryly), postupů aplikace či pohledu na chování světla, vlastnosti barev, změny odstínů na rozhraní světlo/stín a podobně a do značné míry přibližuje modelářství k uměleckým oborům jako je malířství.

Důkazem toho, že i hladký povrch velkého modelu může vypadat zajímavě je tento CH-46. Základní odstín kamuflážní barvy je doplněn stínováním v mnoha odstínech. Patrné je i stínování nýtových řad do nichž je spolu se spárami mezi jednotlivými panely napuštěna směs olejových barev. Různorodost doplňuje navíc několik panelů nastříkaných zcela odlišným odstínem a drobné opravy kamufláže barvou znatelně jiného odstínu. Přes to všechno je pak ještě nanesena stopa po výfukových plynech. Ne všechno a ne v tomto složení lze užít na modelech nákladních automobilů, možnost vytvoření povrchu různého charakteru je ale jasně patrná.

Další krásný příklad hry s odstíny barev na povrchu, který by se jinak mohl zdát plochý, fádní a nezajímavý...

Je jasné, že tato změna pohledu a nový důraz na světlo, barvy a práci s nimi musela nutně znamenat odklon od tradičního směru. Protože se změnou měřítka se světlo nechová na povrchu modelů stejně jako na povrchu jejich předloh (resp. světlo se chová stejně, ale s jiným efektem), začali modeláři využívat různých odstínů barev k tomu aby „donutili“ světlo dělat na modelech to samé, co dělá na skutečných předmětech. Odlišovat se tak začaly ostré hrany předmětů od tupých, světlá místa a plochy ve stínu a i plastičnost povrchů byla nyní častěji a častěji znázorňována či podtrhována různými barevnými odstíny. Často šly snahy modelářů ještě mnohem dál, místy až za hranice modelářské absurdity jako je znázorňování určitého směru a způsobu osvícení modelu právě rozložením různě tónovaných ploch na povrchu modelu. Ovšem modelářská absurdita je pouze relativní pojem a fantazii se meze nekladou. Píši o tom jen protože si myslím, že každý modelář by měl vědět, že meze a hranice povrchové úpravy jsou mnohem dále než je obyčejný, jednobarevný, byť ideálně hladký a jemný povrch, jehož dosažením může veškerá práce s barvou teprve začínat.

Blesk na tomto modelu jasně zvýraznil hustý drybrush, neboli zvýraznění povrchových detailů světlou barvou na zimmeritu, pásech i pojezdových kolech.

Tento obrázek krásně ukazuje význam metody suchého štětce. Jejím smyslem je osvícení - zvýraznění hran a detailů vystupujících nad povrch. Proto by na něj měla být použita vždy barva světlější než je základní povrch. Zde je to jasně vidět na slzičkovém plechu a prakticky všech jemných detailech.

Pro zpřesnění ještě dodám, že je nutné rozlišovat od sebe dvě zcela rozdílné věci a to patinu (myšlenou řekněme jako souhrn provozního opotřebení předlohy, tj. vyblednutí barvy vlivem povětrnostních vlivů, odřeniny povrchu, škrábance, koroze, deformace nejrůznějších dílů a součástí ) a věci spojené právě s modelářsko-uměleckým pohledem na světlo a stín na modelech, které se zakládají na zcela jiných principech. Metoda suchého štětce ve spojení s pre-shadingem nebo post-shadingem, tedy obecně stínováním nemusí znamenat patinu a naopak patina (většinou) nemá moc společného se znázorněním světla a stínu. Na modelech je však obojí pro efekt často využíváno současně, to se samozřejmě nevylučuje.

Zvýraznění nýtů a spár mezi jednotlivými panely na povrchu trupu je dílem washe tmavou olejovou barvou a jeho postupným stíráním z povrchu modelu. Barva ulpí ve spárách a prohlubních a zvýrazní je.

Plastičnost povrchu a patina na těchto modelech je dílem šetrné kombinace výše zmíněných modelářských technik.

Intenzivní korozi a stopy po stékající rzi lze vytvořit i jemným nanášením klasických modelářských emailů vhodných odstínů.

Krásně zpracovaný model druhoválečného Chevroletu ukazuje jemný drybrush i výrazné stínování karoserie vozidla od hnědo-oranžové v koutech a rozích po světlou pískovou ve středech ploch. Jednotlivé panely vždy stínujeme tímto způsobem: tmavé okraje a zesvětlené středy.

Honza Rosecký, 28.2. 2009