Jako modelář reaguji denně na nejrůznější podněty z okolí a ty nejzajímavější si uchovávám v paměti nebo na stránkách mé knihy nápadů. Realizace se dočká pouze mizivé procento z nich. Když už se ale některý dostane na pracovní desku, je na co koukat.
Tak dostal šanci dlouho uchovávaný nápad postavit model havarované soupravy. Výchozím impulsem bylo využití staršího modelu soupravy tahače Scania 144L (Italeri) s kontejnerovým návěsem Fruehauf (Italeri). Ten byl rozebrán na jednotlivé sestavy a díly, dle potřeby upraven a znovu sestaven. Stavba samotná nebyla nijak náročná a kvalita zmíněných stavebnic je veřejně známá. Vyšší nároky si vyžádaly úpravy stavebnice (místy blížící se k sochařství), které propůjčily modelu vzhled typický pro havarovaná vozidla.
Modely tohoto typu se běžně nevyskytují a já byl tedy nucen začít stavbu na zelené louce (bez výchozího vzoru nebo třeba jen konzultace). Aspoň tak nemohu být nařčen z kopírování cizích nápadů. Můj záměr byl od počátku ukázat podvozek modelu, který není běžně k vidění. Pro model byla tedy zvolena poloha „na zádech“, což odpovídá převrácení soupravy přes pravý bok, přičemž síly působící při nárazu nebyly tak velké, aby způsobily znatelnou deformaci kontejneru nebo jeho utržení z návěsu. Stavbu samotnou jsem si rozdělil do tří celků: tahač, návěs a podstavec.
Tahač: Po rozebrání původního modelu byla v šasi ponechána pouze převodovka (absence motoru není díky jeho kompletnímu zapouzdření na modelu patrná) a v prostoru za kabinou byl rám mírně zalomen (Veškeré tepelné deformace plastových dílů byly prováděny pomocí profesionální horkovzdušné pistole.) a na něj byly poté doplněny zbývající součásti (motor, vzduchojemy, blatníky, výfuk). Povrch palivové nádrže tvoří hliníková lepící páska, díky které bylo dosaženo realistického roztržení v její přední části. Po doplnění kabeláže byl podvozek jako celek (bez kol ) nastříkán matnou modrou barvou vlastního odstínu.
Následovala druhá, složitější, fáze stavby: kabina. Je nutné si uvědomit, že pro dosažení realistického poškození nestačí pouze povrch modelu „rozpéct“. Chování skutečných materiálů při nehodě je od tepelných účinků na plast značně vzdálené. Proto jsem se snažil v maximální míře využívat neplastové materiály a deformovat plast zejména za pokojové teploty (lámáním, řezáním). To platí především pro nárazník a plastové díly kabiny, jejichž vzhledu bylo dosaženo především štípáním a lámáním. U kabiny byly pro větší věrohodnost velké díly rozděleny na součásti odpovídající skutečnosti (čelní panel, dveře). Na charakteristicky popraskané sklo byla užita tenká slídová destička. (Po diskusi o křehkosti bočních oken na tahačích Scania s anglickým kolegou byla skla ze dveří odstraněna.) Dveře byly pro kovový efekt potaženy hliníkovou fólií. Sestavená kabina byla nastříkána odstínem „MAERSK modré“ barvy, doplněna o detaily interiéru a exteriéru a usazena na připravený podvozek. Na hotový model byla nanesena směs obtisků Italeri, KFS a vlastní výroby.
Návěs: Ačkoli se jedná o můj první model návěsu, původní kabeláž na něm byla dostatečná a proto byl podvozek pouze očištěn, jako celek nastříkán polomatnou modrou barvou a doplněn o detaily (skříň na nářadí, náhradní kolo, zástěry apod.) Záměrně poškozen byl pravý blatník a opěrné nohy návěsu. Oproti sériové stavebnici byly na přijatelný rozměr zmenšeny náboje kol. Na kontejneru byly lehce zprohýbány boční a stropní panely, otevřena byla polovina zadních dveří. Celek byl nastříkán matnou světle šedou barvou a interiér byl doplněn nákladem v podobě několika desítek papírových krabic vlastní výroby. Takto připravený návěs s kontejnerem byly doplněny směsí obtisků a samolepek vlastní výroby. Velká loga a nápisy na bocích kontejneru byly vytvořeny pomocí papírové šablony a stříkací pistole. Na hotovou soupravu byla poté nejprve metodo suchého štětce, poté stříkací pistolí nanesena patina směsí hnědých a černých odstínu barev.
Takto připravená souprava byla zkušebně umístěna na dřevěnou desku o rozměrech 320x630 mm (tak, aby se mi alespoň vešla do skříně), přičemž zmíněné rozměry řadí model jednoznačně do kategorie těch neskladných. Na základní desce byl z pěnového polystyrenu vymodelován předběžný tvar povrchu. Ten byl dle tvaru soupravy dotvořen a sjednocen vrstvami novinového papíru promáčeného disperzním lepidlem (Herkulesem). Členitost povrchu byla poté dotvořena hustou sádrou. Po vyschnutí podstavce byla na místo opětovně usazena souprava. Ta byla postupně obsypávána směsí jemného cihlového prachu (z vlastních zásob) smíchaného se zředěným Herkulesem. Po několikadenním prosychání podstavce byla část povrchu pokryta modelářským kobercem imitujícím trávu a zbývající část povrchu byla dotvořena směsí cihlového a hlinitého prachu smíchaného s lepidlem s opětovným prosycháním hmoty. Do ještě vlhkého povrchu byly umístěny úlomky soupravy (části blatníků, kryt baterií apod.). Vybraná místa podstavce byla poté znovu nastříkána zředěným lepidlem a posypána směsí různých prachů. Po několika dnech byl model jemnými vrstvami matných laků a barev různých odstínů.
Hotový podstavec byl olemován sololitovými deskami, které budou v budoucnu pravděpodobně ještě pro příliš laciný vzhled vyměněny. Model získal první místo na pražské soutěži Modelmania 2005 v kategorii kamiony. Prezentován byl také na mezinárodním setkání v Jabbeke, i když na stupně vítězů se nedostal. I tak však, nejspíše pro svoji originalitu, sbírá pochvalné komentáře modelářských kolegů z celého světa, což je svým způsobem oceněním nejvyšším.
Speciální poděkování: Mark Reeve za konzultace v průběhu stavby a Globe za tisk obtisků.
Tak dostal šanci dlouho uchovávaný nápad postavit model havarované soupravy. Výchozím impulsem bylo využití staršího modelu soupravy tahače Scania 144L (Italeri) s kontejnerovým návěsem Fruehauf (Italeri). Ten byl rozebrán na jednotlivé sestavy a díly, dle potřeby upraven a znovu sestaven. Stavba samotná nebyla nijak náročná a kvalita zmíněných stavebnic je veřejně známá. Vyšší nároky si vyžádaly úpravy stavebnice (místy blížící se k sochařství), které propůjčily modelu vzhled typický pro havarovaná vozidla.
Modely tohoto typu se běžně nevyskytují a já byl tedy nucen začít stavbu na zelené louce (bez výchozího vzoru nebo třeba jen konzultace). Aspoň tak nemohu být nařčen z kopírování cizích nápadů. Můj záměr byl od počátku ukázat podvozek modelu, který není běžně k vidění. Pro model byla tedy zvolena poloha „na zádech“, což odpovídá převrácení soupravy přes pravý bok, přičemž síly působící při nárazu nebyly tak velké, aby způsobily znatelnou deformaci kontejneru nebo jeho utržení z návěsu. Stavbu samotnou jsem si rozdělil do tří celků: tahač, návěs a podstavec.
Tahač: Po rozebrání původního modelu byla v šasi ponechána pouze převodovka (absence motoru není díky jeho kompletnímu zapouzdření na modelu patrná) a v prostoru za kabinou byl rám mírně zalomen (Veškeré tepelné deformace plastových dílů byly prováděny pomocí profesionální horkovzdušné pistole.) a na něj byly poté doplněny zbývající součásti (motor, vzduchojemy, blatníky, výfuk). Povrch palivové nádrže tvoří hliníková lepící páska, díky které bylo dosaženo realistického roztržení v její přední části. Po doplnění kabeláže byl podvozek jako celek (bez kol ) nastříkán matnou modrou barvou vlastního odstínu.
Následovala druhá, složitější, fáze stavby: kabina. Je nutné si uvědomit, že pro dosažení realistického poškození nestačí pouze povrch modelu „rozpéct“. Chování skutečných materiálů při nehodě je od tepelných účinků na plast značně vzdálené. Proto jsem se snažil v maximální míře využívat neplastové materiály a deformovat plast zejména za pokojové teploty (lámáním, řezáním). To platí především pro nárazník a plastové díly kabiny, jejichž vzhledu bylo dosaženo především štípáním a lámáním. U kabiny byly pro větší věrohodnost velké díly rozděleny na součásti odpovídající skutečnosti (čelní panel, dveře). Na charakteristicky popraskané sklo byla užita tenká slídová destička. (Po diskusi o křehkosti bočních oken na tahačích Scania s anglickým kolegou byla skla ze dveří odstraněna.) Dveře byly pro kovový efekt potaženy hliníkovou fólií. Sestavená kabina byla nastříkána odstínem „MAERSK modré“ barvy, doplněna o detaily interiéru a exteriéru a usazena na připravený podvozek. Na hotový model byla nanesena směs obtisků Italeri, KFS a vlastní výroby.
Návěs: Ačkoli se jedná o můj první model návěsu, původní kabeláž na něm byla dostatečná a proto byl podvozek pouze očištěn, jako celek nastříkán polomatnou modrou barvou a doplněn o detaily (skříň na nářadí, náhradní kolo, zástěry apod.) Záměrně poškozen byl pravý blatník a opěrné nohy návěsu. Oproti sériové stavebnici byly na přijatelný rozměr zmenšeny náboje kol. Na kontejneru byly lehce zprohýbány boční a stropní panely, otevřena byla polovina zadních dveří. Celek byl nastříkán matnou světle šedou barvou a interiér byl doplněn nákladem v podobě několika desítek papírových krabic vlastní výroby. Takto připravený návěs s kontejnerem byly doplněny směsí obtisků a samolepek vlastní výroby. Velká loga a nápisy na bocích kontejneru byly vytvořeny pomocí papírové šablony a stříkací pistole. Na hotovou soupravu byla poté nejprve metodo suchého štětce, poté stříkací pistolí nanesena patina směsí hnědých a černých odstínu barev.
Takto připravená souprava byla zkušebně umístěna na dřevěnou desku o rozměrech 320x630 mm (tak, aby se mi alespoň vešla do skříně), přičemž zmíněné rozměry řadí model jednoznačně do kategorie těch neskladných. Na základní desce byl z pěnového polystyrenu vymodelován předběžný tvar povrchu. Ten byl dle tvaru soupravy dotvořen a sjednocen vrstvami novinového papíru promáčeného disperzním lepidlem (Herkulesem). Členitost povrchu byla poté dotvořena hustou sádrou. Po vyschnutí podstavce byla na místo opětovně usazena souprava. Ta byla postupně obsypávána směsí jemného cihlového prachu (z vlastních zásob) smíchaného se zředěným Herkulesem. Po několikadenním prosychání podstavce byla část povrchu pokryta modelářským kobercem imitujícím trávu a zbývající část povrchu byla dotvořena směsí cihlového a hlinitého prachu smíchaného s lepidlem s opětovným prosycháním hmoty. Do ještě vlhkého povrchu byly umístěny úlomky soupravy (části blatníků, kryt baterií apod.). Vybraná místa podstavce byla poté znovu nastříkána zředěným lepidlem a posypána směsí různých prachů. Po několika dnech byl model jemnými vrstvami matných laků a barev různých odstínů.
Hotový podstavec byl olemován sololitovými deskami, které budou v budoucnu pravděpodobně ještě pro příliš laciný vzhled vyměněny. Model získal první místo na pražské soutěži Modelmania 2005 v kategorii kamiony. Prezentován byl také na mezinárodním setkání v Jabbeke, i když na stupně vítězů se nedostal. I tak však, nejspíše pro svoji originalitu, sbírá pochvalné komentáře modelářských kolegů z celého světa, což je svým způsobem oceněním nejvyšším.
Speciální poděkování: Mark Reeve za konzultace v průběhu stavby a Globe za tisk obtisků.