Někdy je dobré si zavzpomínat na to, co bylo a už není. Jsou věci, které dnes již prostě neuvidíte. Místa, domy ale i vozidla. A mě se zachtělo mít podobnou vzpomínku na stole.
Než začnu rozebírat okolnosti vzniku tohoto modelu a práci na něm, rád bych zmínil milé překvapení, které mi firma Revell (již dlouho nevydávanou) stavebnicí tahače Volvo F12 (č. 7407) připravila . Ačkoli to vše bylo způsobeno i tím, že jsem model neměl v úmyslu rozřezat na kousíčky a stavbu jsem si tak nezkomplikoval složitými úpravami, mohu říci, že stavebnice mne mile překvapila jak dobrým zpracováním dílů, tak věrností skutečnému vozu a stavba modelu byla bezproblémová. Díly dobře lícovaly, užití tmelu vyžadovaly pouze obvyklé díly (palivová nádrž, vzduchojemy, zadní náprava), při práci na kabině jsem tmel potřeboval minimálně. Komplikované opravy nebo doplňování detailů nebylo zapotřebí. Stručně řečeno: stavebnice pochází ze zlaté éry modelů kamionů a je vidět, že na ní výrobce nešetřil, což se o některých (podstatně mladších) stavebnicích říci nedá.
Jak již bylo zmíněno v předchozím odstavci, pokusil jsem se (alespoň pro tentokrát) vyhnout složitým přestavbám a z F12 si udělat malé prázdniny bez bezesných nocí a trhání si vlasů nad drahými resinovými díly, které jsou děravé jako holandský sýr a svoje extremistické pudy jsem tedy omezil pouze na úpravu modelu tak, aby vypadal jako vůz z flotily ČSAD, tedy tahač s pohonem 6x2 s vlečenou zvedací nápravou s nízkou kabinou ve své předrevoluční prostosti.
Stavba modelu započala sestavením rámu. V jeho zadní části jsem musel postupovat obezřetně a průběžně studovat podkladové materiály, neboť právě zde spočívá jádro problému při přestavbě verze 6x4 na 6x2. Skutečné vozy se od sebe v těchto partiích zásadně liší a to musí samozřejmě platit i pro modely. Z příček na rámu byly tedy odstraněny stabilizátory a veškeré stopy po původním usazení listových per. Vzhledem k podobně koncipovanému zavěšení náprav u starších vozidel značky Scania jsem na tomto místě použil upravené díly ze stavebnice Scania (č. 792, Italeri), z původní stavebnice byla zachována pouze zadní poháněná náprava, která byla posunuta o pozici vpřed. Zbytek potřebných dílů je vlastní výroby , popř. pochází z domácího vrakoviště. Abych nemusel složitě rozměřovat kam přesně usadit nápravy, byly na rám nalepeny blatníky dle návodu a celek zavěšení a náprav byl umístěn tak, aby osy náprav byly vystředěny vzhledem k podběhům.
Do takto připraveného rámu mohl být usazen motor s převodovkou, který jsem si připravil odděleně. Ačkoli blok motoru nabízí hezky zpracovaný vstřikovací systém s trubkami a další drobnou kabeláž, rozhodnul jsem se vše odstranit a nahradit dráty a silonovými vlákny, které vypadají věrohodněji. Po usazení celku do rámu byl na vhodnou délku zkrácen kardan a vlepen mezi převodovku a poháněnou nápravu. Na základ šasi byly poté postupně dodány zbývající díly (palivová nádrž, vzduchojemy, zavěšení kabiny). Poté, ještě před nástřikem, byla provedena kabeláž podvozku. Vzhledem ke skutečnosti, že se mi nepodařilo nalézt barevnou fotografii skutečného vozu, na rám byl užit pouze přibližný odstín modré barvy. Pro ty, kteří by spílali na nesprávný odstín motoru (Volvo tradičně užívá modro-zelenou), připomínám, že dle předpokladu byl podvozek na vozidle dodatečně (např. po rozsáhlejší opravě) nastříkám jako celek i s motorem jednou barvou. Společně s rámem byla nastříkána i kola, přičemž vzhledem k tomu, že stavebnice obsahovala pro můj model nevhodné disky Trilex, postupoval jsem následovně: přední náprava byla osazena originálními disky Volvo ze stavebnice Italeri (Volvo F12 4x2, č. 751) s plastovými pneumatikami s jemným vzorkem, poháněná náprava stejnými disky s plastovými pneumatikami s hrubým vzorkem a vlečená náprava gumovými pneumatikami na starším typu ráfků Italeri, ovšem se zkráceným nábojem. V tuto chvíli jsem měl již polovinu stavby za sebou. Časově to představovalo zhruba týden, což je jedním z důkazů toho, že se stavebnicí se pracovalo velmi dobře. Po nástřiku podvozku byl na rám usazen výfuk, turbodmychadlo a přiléhající potrubí, na němž byla provedena imitace koroze za pomocí běžné kuchyňské mouky a směsi hnědých a černých barev a matného laku. Posledním dílem podvozku byl nárazník, který byl oddělen od zbývající části předního panelu, začištěn a na jeho povrch byla nanesena leštitelná hliníková pasta Agama, která vytvořila věrohodný kovový povrch.
Po dokončení základu podvozku se pozornost přesunula na kabinu. Jeho součásti byly nastříkány hnědou pískovou barvou, na kterou byl nanesen ještě jemný červeno-hnědý filtr. Přístrojová deska byla nastříkána polomatnou černou Humbrol 85, metodou suchého štětce byly zvýrazněny přístroje, jejichž budíky byly ještě zakápnuty lesklý lakem. Transparentními barvami byly natřeny odpovídající spínače na přístrojovém panelu, opěrky sedadel byly ozdobeny logem ČSAD a do interiéru byly doplněny další detaily (noviny, časopisy). Na řadě byl exteriér kabiny, přičemž kromě vyříznutí dveří a dvířek skříňky na nářadí bylo jediným problémem nahrazení vysoké střechy Globetrotter standartní nízkou střechou kabiny, kterou měly F12 sloužící právě u ČSAD. Ta byla díky svému tvaru vytvořena poměrně snadno vlepením plastové destičky, na kterou byla nanesena paneláž z tenkých plastových destiček a samolepícího papíru. Kabina byla nastříkána polomatnou bílou barvou a interiér byl natřen pískovou hnědou barvou. Tenkým lihovým fixem a polomatnou černou barvou bylo vytvořeno těsnění okolo oken a zvýrazněny drobné detaily. Zajímavým detailem je maska chladiče, která není v originální stavebnici průhledná. Toho bylo dosaženo jejím zbroušením na minimální únosnou hranici (místy až pod 1 mm). Mřížka byla poté vlepena na místo. Celek kabiny byl po vlepení oken (stavebnice obsahovala pouze sklo čelní, boční jsou vyrobeny z tenkého čirého plastu) sestaven s interiérem, a doplněn dveřní panely, sání vzduchu za kabinou a nakonec i samotné otevřené dveře a dvířka skříňky na nářadí. Spoiler na střeše, překvapivě věrně odpovídající fotografii skutečného vozu, pochází z jedné ze starších doplňkových sad Italeri.
Zajímavým prvkem modelu jsou obtisky. Klasická loga ČSAD (na dveřích) pochází z obtiskové sady pro modely malých měřítek. Zbytek obtisků je vlastní výroby a způsobil mi nečekané obtíže. Dlouhou dobu se mi totiž nikde nedařilo objevit podobu „globusu“, který nosily vozy ČSAD na návěsech, popř. spoilerech (speciální dík Petrovi za pomoc při hledání loga a archivní fotografie vozů ČSAD). Ten jsem nakonec objevil na jednom z kamionů v jedné ze závěrečných scén filmu Fontána pre Zuzanu 2. Logo jsem překreslil na počítači a to bylo s dalšími potřebnými motivy přeneseno na bílý obtiskový papír na laserové tiskárně, (laser print by Globe: díky kámo!). Výjimku tvoří pouze SPZ, které byly z důvodu zvýraznění tloušťky vytištěny na lesklý fotopapír. Obtisky byly poté přeneseny na model a na povrch usazeny pomocí vodiček Agama a zafixovány polomatným lakem. Závěrečnou prací před nanesením patiny bylo zaplnění otevřené schránky na boku kabiny. Zde si našel místo hever (ze starší doplňkové sady Italeri) a další drobnosti. Výsledný vzhled dodala modelu patina, která se skládá z několika jemných vrstev matných odstínů hnědé a černé barvy.
Než začnu rozebírat okolnosti vzniku tohoto modelu a práci na něm, rád bych zmínil milé překvapení, které mi firma Revell (již dlouho nevydávanou) stavebnicí tahače Volvo F12 (č. 7407) připravila . Ačkoli to vše bylo způsobeno i tím, že jsem model neměl v úmyslu rozřezat na kousíčky a stavbu jsem si tak nezkomplikoval složitými úpravami, mohu říci, že stavebnice mne mile překvapila jak dobrým zpracováním dílů, tak věrností skutečnému vozu a stavba modelu byla bezproblémová. Díly dobře lícovaly, užití tmelu vyžadovaly pouze obvyklé díly (palivová nádrž, vzduchojemy, zadní náprava), při práci na kabině jsem tmel potřeboval minimálně. Komplikované opravy nebo doplňování detailů nebylo zapotřebí. Stručně řečeno: stavebnice pochází ze zlaté éry modelů kamionů a je vidět, že na ní výrobce nešetřil, což se o některých (podstatně mladších) stavebnicích říci nedá.
Jak již bylo zmíněno v předchozím odstavci, pokusil jsem se (alespoň pro tentokrát) vyhnout složitým přestavbám a z F12 si udělat malé prázdniny bez bezesných nocí a trhání si vlasů nad drahými resinovými díly, které jsou děravé jako holandský sýr a svoje extremistické pudy jsem tedy omezil pouze na úpravu modelu tak, aby vypadal jako vůz z flotily ČSAD, tedy tahač s pohonem 6x2 s vlečenou zvedací nápravou s nízkou kabinou ve své předrevoluční prostosti.
Stavba modelu započala sestavením rámu. V jeho zadní části jsem musel postupovat obezřetně a průběžně studovat podkladové materiály, neboť právě zde spočívá jádro problému při přestavbě verze 6x4 na 6x2. Skutečné vozy se od sebe v těchto partiích zásadně liší a to musí samozřejmě platit i pro modely. Z příček na rámu byly tedy odstraněny stabilizátory a veškeré stopy po původním usazení listových per. Vzhledem k podobně koncipovanému zavěšení náprav u starších vozidel značky Scania jsem na tomto místě použil upravené díly ze stavebnice Scania (č. 792, Italeri), z původní stavebnice byla zachována pouze zadní poháněná náprava, která byla posunuta o pozici vpřed. Zbytek potřebných dílů je vlastní výroby , popř. pochází z domácího vrakoviště. Abych nemusel složitě rozměřovat kam přesně usadit nápravy, byly na rám nalepeny blatníky dle návodu a celek zavěšení a náprav byl umístěn tak, aby osy náprav byly vystředěny vzhledem k podběhům.
Do takto připraveného rámu mohl být usazen motor s převodovkou, který jsem si připravil odděleně. Ačkoli blok motoru nabízí hezky zpracovaný vstřikovací systém s trubkami a další drobnou kabeláž, rozhodnul jsem se vše odstranit a nahradit dráty a silonovými vlákny, které vypadají věrohodněji. Po usazení celku do rámu byl na vhodnou délku zkrácen kardan a vlepen mezi převodovku a poháněnou nápravu. Na základ šasi byly poté postupně dodány zbývající díly (palivová nádrž, vzduchojemy, zavěšení kabiny). Poté, ještě před nástřikem, byla provedena kabeláž podvozku. Vzhledem ke skutečnosti, že se mi nepodařilo nalézt barevnou fotografii skutečného vozu, na rám byl užit pouze přibližný odstín modré barvy. Pro ty, kteří by spílali na nesprávný odstín motoru (Volvo tradičně užívá modro-zelenou), připomínám, že dle předpokladu byl podvozek na vozidle dodatečně (např. po rozsáhlejší opravě) nastříkám jako celek i s motorem jednou barvou. Společně s rámem byla nastříkána i kola, přičemž vzhledem k tomu, že stavebnice obsahovala pro můj model nevhodné disky Trilex, postupoval jsem následovně: přední náprava byla osazena originálními disky Volvo ze stavebnice Italeri (Volvo F12 4x2, č. 751) s plastovými pneumatikami s jemným vzorkem, poháněná náprava stejnými disky s plastovými pneumatikami s hrubým vzorkem a vlečená náprava gumovými pneumatikami na starším typu ráfků Italeri, ovšem se zkráceným nábojem. V tuto chvíli jsem měl již polovinu stavby za sebou. Časově to představovalo zhruba týden, což je jedním z důkazů toho, že se stavebnicí se pracovalo velmi dobře. Po nástřiku podvozku byl na rám usazen výfuk, turbodmychadlo a přiléhající potrubí, na němž byla provedena imitace koroze za pomocí běžné kuchyňské mouky a směsi hnědých a černých barev a matného laku. Posledním dílem podvozku byl nárazník, který byl oddělen od zbývající části předního panelu, začištěn a na jeho povrch byla nanesena leštitelná hliníková pasta Agama, která vytvořila věrohodný kovový povrch.
Po dokončení základu podvozku se pozornost přesunula na kabinu. Jeho součásti byly nastříkány hnědou pískovou barvou, na kterou byl nanesen ještě jemný červeno-hnědý filtr. Přístrojová deska byla nastříkána polomatnou černou Humbrol 85, metodou suchého štětce byly zvýrazněny přístroje, jejichž budíky byly ještě zakápnuty lesklý lakem. Transparentními barvami byly natřeny odpovídající spínače na přístrojovém panelu, opěrky sedadel byly ozdobeny logem ČSAD a do interiéru byly doplněny další detaily (noviny, časopisy). Na řadě byl exteriér kabiny, přičemž kromě vyříznutí dveří a dvířek skříňky na nářadí bylo jediným problémem nahrazení vysoké střechy Globetrotter standartní nízkou střechou kabiny, kterou měly F12 sloužící právě u ČSAD. Ta byla díky svému tvaru vytvořena poměrně snadno vlepením plastové destičky, na kterou byla nanesena paneláž z tenkých plastových destiček a samolepícího papíru. Kabina byla nastříkána polomatnou bílou barvou a interiér byl natřen pískovou hnědou barvou. Tenkým lihovým fixem a polomatnou černou barvou bylo vytvořeno těsnění okolo oken a zvýrazněny drobné detaily. Zajímavým detailem je maska chladiče, která není v originální stavebnici průhledná. Toho bylo dosaženo jejím zbroušením na minimální únosnou hranici (místy až pod 1 mm). Mřížka byla poté vlepena na místo. Celek kabiny byl po vlepení oken (stavebnice obsahovala pouze sklo čelní, boční jsou vyrobeny z tenkého čirého plastu) sestaven s interiérem, a doplněn dveřní panely, sání vzduchu za kabinou a nakonec i samotné otevřené dveře a dvířka skříňky na nářadí. Spoiler na střeše, překvapivě věrně odpovídající fotografii skutečného vozu, pochází z jedné ze starších doplňkových sad Italeri.
Zajímavým prvkem modelu jsou obtisky. Klasická loga ČSAD (na dveřích) pochází z obtiskové sady pro modely malých měřítek. Zbytek obtisků je vlastní výroby a způsobil mi nečekané obtíže. Dlouhou dobu se mi totiž nikde nedařilo objevit podobu „globusu“, který nosily vozy ČSAD na návěsech, popř. spoilerech (speciální dík Petrovi za pomoc při hledání loga a archivní fotografie vozů ČSAD). Ten jsem nakonec objevil na jednom z kamionů v jedné ze závěrečných scén filmu Fontána pre Zuzanu 2. Logo jsem překreslil na počítači a to bylo s dalšími potřebnými motivy přeneseno na bílý obtiskový papír na laserové tiskárně, (laser print by Globe: díky kámo!). Výjimku tvoří pouze SPZ, které byly z důvodu zvýraznění tloušťky vytištěny na lesklý fotopapír. Obtisky byly poté přeneseny na model a na povrch usazeny pomocí vodiček Agama a zafixovány polomatným lakem. Závěrečnou prací před nanesením patiny bylo zaplnění otevřené schránky na boku kabiny. Zde si našel místo hever (ze starší doplňkové sady Italeri) a další drobnosti. Výsledný vzhled dodala modelu patina, která se skládá z několika jemných vrstev matných odstínů hnědé a černé barvy.
