Na začátku všeho bych chtěl podotknout, že za tohle nemůžu já, ale Globe a Petr Sychra, kteří mě navedli a ochotně mi pomohli při pátrání a nákupu všech potřebných dílů.

Když jsem uviděl obrázek LIAZu, ze stránek HAULERa, moje modelářské srdíčko zaplesalo a já si usmyslel, že něco podobného musím taky mít. Modelář jsem, nějaký ten titul už jsem taky vybojoval a nemít LIAZku? Ostuda! Pravda, doteď jsem se sice zabýval měřítkem 1/24, ale takovouhle "minikravinu" jsem si vážně nemohl odpustit. Jak jsem se s tím popral si můžete přečíst v následujícím textu, který je rozdělen na fáze, kterými stavba průběžně pokračovala.

fáze 1: Z původního modelu od Igry jsem prozatím moc dílů neponechal. Rám je zcela nový, vytvořený z "U" profilů vlastní výroby. Na něj byly usazeny upravené díly zavěšení náprav. Zadní náprava je upravena a pochází z původního modelu. Vzduchojemy a palivové nádrže jsou vlastní výroby stejně jako blatníky, pro něž byly využity sériové díly jako polotovar. Kola jsou resinové odlitky fy Hauler. Drobná kabeláž je provedena z tenkých měděných drátů. Do rámu byl umístěn chladič a dokončena je již i převodovka. Pokračovat budu motorem, přední nápravou a dalšími komponenty pod kabinou.

fáze 2: Pokračoval jsem ve výrobě vlastních dílů a náhradě sériových. Dopracován byl motor a lehce doplněn o detaily (jestli se pustím ještě do dalšího modelu, vychutnám si ho více), přírubou byl spojen s převodovkou a usazen do rámu. Následovala kabina, jejíž úprava je jednoznačně nejobtížnější z prací druhé fáze. Vyřezání oken nebylo vzhledem k velmi tvrdém materiálu a malým rozměrům kabiny nic snadného (zajímalo by mě, jak je budu zasklívat) a nejsem si jistý, zda bych se znova do něčeho podobného pustil. Rozdíl mezi sériovou a upravenou kabinou je více než zřetelný. Pro kabinu byl zvolen "střední" typ masky (tzn. výlisek z PVC doplněný bílými písmeny LIAZ, planžeta s lepty obsahuje jak starší tak novější masku). Z tenké plastové destičky jsem vyrobil podlahu, která nebyla tvarově zrovna jednoduchá a dělal jsem ji asi na třikrát. Aspoň pro příště vím jak na to... Interiér jsem dotvořil drobnými detaily. Z původního interiéru jsem vyřezal přístrojovou desku, sedačky (jejich zavěšení je vlastní výroby). Z leptů pochází volant, pedály, řadící páka jsou vastní výroby. Proříznut byl otvor dvěří a z kabiny z domácího vrakoviště jsem doplnil dveře otevřené (původní se při vyřezávání v rámci mého duševního zdraví zachránit nedaly zachránit nedaly). Ze začátku problematické bylo vytvoření funkčního sklápění kabiny, nakonec se však povedlo vše krásně zjednodušit a můj malý Liaz má sklápěcí kabinu. V další fázi se zaměřím na dokončení detailů rámu a kabiny a pomalu ale nezadržitelně se stavba blíží k cíli.

fáze 3: Ačkoli se mi do práce příliš nechtělo (pravděpodobně jsem se držel zpět a měl respekt a strach z toho jak budu zasklívat okna v zadní části kabiny, která jsem si do ní tak pracně vypiloval), na rámu jsem i přes to dokončil poslední detaily (držáky blatníků, kabely, potrubí, ...) a celek nastříkal přibližným odstínem "liazácké" šedi osmdesátých let. Pracně jsem nabarvil i disky kol a pneumatiky a nalepil je na nápravy, z tenké jehly injekční stříkačky jsem vytvořil výfuk a na blatníky poté doplnil leptané zástěry. Pokračoval jsem interiérem, v němž jsem po nástřiku pískovou hnědou dobarvil drobné detaily. Následně jsem opravil drobné detaily kabiny a z tenkých plíšků jsem vytvořil konzolu pod "lopatu" (střešní spoiler), dodal držáky zpětných zrcátek a kabinu nastříkal. Velký strach jsem měl z maskování a nástřiku černé masky (ve skutečnosti lisované z PVC), nicméně vše se překvapivě jednoduše povedlo. Nárazník byl doplněn lepty a natříkán světle šedou barvou. Na střechu (již suché) kabiny jsem poté doplnil lopatu s logem potravinářského podniku JEDNOTA, anténu a leptaná obrysová světla. Takto pripravená kabina byla připravena pro zasklení oken, které považuji za nejprobelatičtější krok na mém modelu (Kdo si co nadrobí, ať si taky sezobe...), nicméně přes všechny obtíže a extrémně drobné díly jsou (byť jen uspokojivá) okna na místě a modelu docela sluší. Pod lupou to sice není úplně OK, ale ještě s tím zkusím něco udělat. Prozatím poslední práce na modelu spočívala v usazení a úpravě stupaček do kabiny, neboť díly přesně odpovídají sériové kabině IGRA, jejíž tvar ve spodní části dveří neodpovídá skutečnosti a vše si vyžádalo nápravu. Pokračování příště (nicméně pravděpodobně až po mém zkouškovém období...)

fáze 4: Tak nic. Sliboval jsem, že budu pokračovat až po zkouškách a vidíte to: pozítří mám zkoušku z fyziky a model už je skoro hotový. V tuto chvíli už jen čekám, až od Petra vyprosím dvě SPZtky a pár drobností z jeho obtiskového aršíku a jakmile je nalepím na model (přední SPZ mám v úmyslu nalepit na střed nárazníku a zamaskovat tak to, že jsem vynechal díru pro tažnou tyč, která je podle mých praktických zkušeností s LIAZy jedna z nejpotřebnějších součástí vozidla), přestříkám ještě tahač lehkou decentní patinou, aby dostal trochu živější ráz, dodělám pár detailů (kabely pro návěs) a hurá na první soutěž! Během víkendu jsem dokončíl především drobnosti. Dolepil jsem zrcátka, stěrače, madla u čelního okna, horní obrysovky na kabině (vše jedinečné lepty HAULER) a dále doplnil výplň dveří, blikače na přední rohy kabiny, hadr na rezervním kole (abych ukryl skutečnost, že druhou část rezervy - tu horní, která je na modelu HODNĚ vidět, u HAULERa odflákli a je ještě horší než původní ráfky (nicméně zespodu je pěkná) a ještě pár dalších drobností vlastní výroby. Největší piplačka (příště si radši vyberu na model jinou masku), byla nabarvit cedulku s nápisem LIAZ na přední část kabiny. Výsledek sice není úplně nejlepší, ale vzhledem k tomu, že se jedná o záležitost 1,5x3,5 milimetru, si nemyslím, že mě za to třeba ze soutěže vypískají.

Po tom, co už jsem nedokázal vymyslet žádnou další nehorázně malou vychytávku, jsem se rozhodnul pro stavbu podstavce. Dlouho jsem nevěděl jak vše vyřešit, nicméně večer při usínání mě napadlo, že pod postelí mám už dva roky pohár z náchodské soutěže, který jsem měl předat kolegovi, který si ho na akci nevyzvednul. Vzhledem ke skutečnosti, že se na mě tento kolega doslova vy...., když mi odmítl zaplatit díly, které jsem speciálně pro něj nechal doručit z Anglie, nečinilo mi nejmenší problém se v jednu hodinu v noci probrat, pod postelní nahmatat pohár pokrytý prachem (Sorry Slavko...) a nemilosrdně z něj urvat cedulku s umístěním a odšroubovat imitaci bronzového kalichu a s pocitem úlevy na nej usadit podkladový materiál minidiorámy pro můj miniliaz. Škoda, že Slavko nevyhrál alespoň "BEST OF SHOW", protože podstavec pro pohár za třetí místo je přece jen malý, a plánovaný návěs (Orličan N13CH) se mi na něj už nevejde. Tak snad někdy příště...

Dál jsem se s ničím už příliš nepáral. Jemný brusný papír posloužil jako imitace asfaltu a trocha travního porostu (zbyla mi z mojí katastrofické diorámy s převrácenou Scanií), vytvořila krajnici. K tomu jsem připojil ještě drobné modelářské kamínky, které jsem ukořistil den předtím v rodinném papírnictví (Díky, mami!) a větší úlomky kamene, které jsem si pracně vyrobil roztloukání velkého balvanu palící a kladivem kdysi při opravách našeho domu. Jiným modelem LIAZky od Igry (...který jsem při tom zničil...) jsem do mokrého písčítého materiálu mezi trávou a silnicí ještě "vyjezdil" koleje a bylo dokonáno! Liazka sedí na podstavec jako tanga modelce v reklamě na maskovací pásky jedné nejmenované firmy...

Zcela dokončený model po patině: