Tmelení je jedna z mých nejméně oblíbených činností při modelaření. Především proto, že se mi při ní v minulosti mnohokrát nedařilo. Snažil jsem se zatmelit spáru, prohlubeň či bublinku v resinu a opakovaně se mi to nedařilo. Spára se znovu a znovu objevovala, prohlubeň nezmizela, zatímco okolní povrchové detaily byly ty tam a v bublince se ani po desetinásobném opakování tmelící procedury neobjevila ani troška tmelu. No prostě hrůza. Dny a týdny ubíhaly a práce stála na místě. Dokončit práci se mi vždy podařilo jen s ohromným vypětím sil. Fyzických i duševních. A při dalším tmelení jsem se předem připravoval na nejhorší...

Zní to jako horor a já jsem tu práci dřív opravdu nesnášel. Dneska už vím čím to bylo a rád bych se o svoje zkušenosti podělil i s vámi. Vynechám důvody ve stylu „proč tmelit“ a zaměřím se na metody a především prostředky, které mají na práci zásadní vliv. Dávno pryč jsou ty časy, kdy jsem pracoval pouze s tmelem Tamiya a na každý model ho spotřeboval půl tuby. Naopak. Nejen že jsem se zbavil mé neoblíbené činnosti, nebo alespoň eliminoval její četnost, ale zrychlila se i práce a zvětšila se její přesnost, neboť jsem nemusel složitě napravovat ztracené povrchové detaily a chyby způsobené četným a opakovaným broušením/tmelením na jedné partii modelu. Jak je to možné?

Odpověď je založená na porozumění dvěma odlišným věcem. První je proniknutí do problematiky tmelení jako činnosti, druhá pak seznámení se s různými typy tmelů, jejich vlastnostmi a možnostmi využití. Ze směsi toho co jsem vyčetl na internetu a naučil se při své práci bych vám rád předal to nejužitečnější. Myslím si, že v tomto případě má porozumění problematice zásadní vliv na kvalitu práce.

1) Tmely a jejich vlastnosti

Dříve byl pro mne tmel zkrátka tmel a tím vše končilo. Pochopil jsem, že s některými se pracuje hůře, s jinými lépe ale dál jsem se věcí nezabýval. Na základě zkušeností kolegů jsem dlouhodobě pracoval s tmelem Tamiya (Tamiya putty basic type, bílá tubička s oranžovým víčkem) a tím to končilo. Pak jsem se ale začal o věc zajímat podrobněji a zjistil jsem, že z tmelů, které připadají v úvahu pro práci na modelech kamionů jsou k dispozici tři základní kategorie (nejsem chemik, níže uvedené je tedy dost jednoduše řečeno).

1) Tmely jednosložkové (jinak zvané „rozpouštědlové“). Jsou složené z plniva a rozpouštědla. Zpravidla jsou ve formě pasty nebo více či méně tekutého „bláta“, které po nanesení na vzduchu za průběžného vypařování rozpouštědla tuhne. Jak tmel tuhne a ředidla ubývá, klesá ovšem i objem směsi a tmel se propadá, což je pro modeláře jednoznačně negativní záležitost. Pozitivní v případě rozpouštědlových tmelů je, že díky svému složení naleptávají plast a dobře se s ním spojí. Díky tomu je možné tmel brousit do ztracena bez jeho odlupování z povrchu a to i v tenkých vrstvách. Tmelem tohoto typu je výše zmíněný Tamiya basic type putty.

Klasický tmel Tamiya.

2) Tmely dvousložkové Nehledě na složení fungují tak, že tuhnou chemickými reakcemi (polymerací) po smísení jejich dvou složek, které jsou dodávány odděleně. Zmenšování objemu je u těchto tmelů pro modeláře zanedbatelné (lze tedy říci, že se nepropadají). Na druhou stranu, tyto tmely jsou obvykle vůči modelářskému plastu netečné, neleptají ho a tudíž se s ním nespojí tak dobře jako tmely rozpouštědlové, což vyžaduje jiný pracovní přístup. Tmel se totiž snadno loupe z povrchu a je tedy vhodný především k tmelení hlubších spár či nerovností v místech, kde spoje mezi díly nejsou silově namáhány. Příkladem takového tmelu je například Miliput. Já na doporučení používám Miliput superfine white.

Dvousložkový tmel Miliput superfine white.

3) Tmely, které primárně ani tmely nejsou, ale vzhledem ke svým vlastnostem je k tomuto účelu modeláři používají. Dvěma klasickými příklady, v dnešní době hojně používanými jsou vteřinové (kyanoakrylátové) lepidlo a Mr. Surfacer (hrubostí 1000 a 500). Vteřinové lepidlo (k dostání jako tekutina i gel) je oblíbené především pro jeho rychlé tuhnutí a pevnost spojů. Nenaleptává sice plast a propadá se, ale díky jeho rychlému tuhnutí lze tmelení velice rychle opakovat a v dnešní době se řadí mezi nejoblíbenější tmely. Navíc ho lze debonderem odstraňovat, což mnohdy urychluje broušení tmelených spojů. Setkal jsem se s názory lidí, ze „staré gardy“, kteří vteřiňák naprosto neuznávají ani jako lepidlo, ani jako tmel ale faktem je, že neuvěřitelným způsobem urychluje práci, na kterou byste jinak museli čekat hodiny a dny a pro mne je v dnešní době téměř nenahraditelný. Mr. Surfacer je oblíbený pro své vlastnosti, které jsou někde napůl mezi základní barvou a řídkým stříkacím tmelem. Je výborný jako základ pro povrchové úpravy a doladění vlastností opracovávaného povrchu (eliminaci škrábanců a jiných drobných povrchových vad) dá se brousit i leštit ale jako tmel dokáže být i zákeřný. Nanášený v silných vrstvách se s oblibou propadá (zvláště pokud je aplikován nezředěný přímo ze skleničky) a po zaschnutí a přebroušení (ačkoli hladkost a lesk dosaženého povrchu se zdá ideální) do sebe rád vstřebává ředidlo z později nanášených vrstev což vždy končí změnami jeho objemu a nakonec propadlinami. Jeho výhodou je, že ve zředěné formě snadno zateče do kdejaké spáry a trhlinky, kam byste tmel (s výjimkou vteřiňáku) ani s největším úsilím nenacpali, rychle schne a velmi dobře se brousí.

Oblíbené stříkací základní barvy Surfacer: červený na resinové díly, jemnější Surfacer 1000 pro finální přípravu povrchu před nástřikem a hrubší Surf 500 pro opravu drobných nervností na povrchu.

Pochopitelně, že modelářských tmelů (a tím spíše to platí pro tmely obecně) je mnohem více a můj článek je jen sumář toho nejběžnějšího, co by měl znát každý modelář. (Na masochistické hrátky je s oblibou používán tmel karosářský, který je co do množství podstatně levnější než tmely modelářské.) Hodně informací o tmelech (těch výše zmíněných i dalších) najdete především na modelforu. Protože ale materiál je pouze polovina práce, rád bych se dál zmínil ještě o polovině druhé.

2) Problematika tmelení a práce s tmely

Během času, po který jsem se snažil dovědět se něco více o tmelech, jsem si stále častěji všímal drobných i zásadnějších náznaků toho, že není umění dobře a rychle tmelit ale spíše pracovat tak, aby tmelení nebylo zapotřebí. Pochopitelně, že jsou v životě modeláře situace, kdy to bez tmelu nejde. Výhodné je ale chovat se ve všech ostatních situacích tak, aby se jejich počet blížil nule. Tím myslím především:

-vždy pečlivě začistit (zabrousit) dělící rovinu dílu (tedy plochy, které k sobě mají dosednout)
-před lepením vždy ověřit dosednutí dílů lícováním nasucho
-pro plastikové díly používat modelářské lepidlo, které naleptává plast a díly k sobě po slepení pevně přitisknout, neboť takto vzniklý spoj lze při předem začištěných dosedacích plochách v 90% případů pouze přebrousit bez jakéhokoli dalšího tmelení

Pokud se budete výše zmíněného držet, uvidíte, že tmelu bude při vaší práci potřeba méně a méně. Nezapomeňte však, že spoje lepené klasickým modelářským lepidlem vyžadují v závislosti na množství použitého lepidla několikahodinové až několikadenní tuhnutí. Pokud díly nedočkavě přebrousíte a nabarvíte, jakmile vyschne povrchová vrstva spoje, mohou se na dílech po několika dnech objevit nehezké propadliny, které je však po dokončené povrchové úpravě těžké odstranit.

Pokud je tmelení nevyhnutelné, existuje opět několik jednoduchých zásad, které vám mohou práci usnadnit. Z těch hlavních bych zmínil:

- nutným základem pro úspěšné tmelení slepených dílů je pevný spoj na ploše, která se neprohýbá ani jinak nedeformuje (v opačném případě bude tmel při broušení ve spoji praskat)
- pokud je spoj křehký, poddajný či stěny k sobě slepené příliš tenké, neváhejte spoj podlepením zesílit a vyztužit
- na patřičná místa používejte odpovídající typy tmelů (nenanášejte rozpouštědlové tmely v silných vrstvách – budou dlouho schnout a propadat se po několika dnech i týdnech a nepoužívejte tmely dvousložkové v tenkých vrstvách na hladkých plochách, kde hrozí jejich odloupávání z povrchu)
- při broušení přebytečného množství tmelu pracujte opatrně s ohledem na okolní povrchové detaily modelu
- v případech, kdy hrozí poškození povrchových detailů v bezprostřední blízkosti tmeleného místa je možné postupovat jako při stříkání a jeho okolí vykrýt pomocí šablon a krycích pásek
- rozpouštědlový tmel nechejte vyzrát dobu přiměřeně dlouhou vzhledem k tloušťce nanesené vrstvy a nikdy nepřekrývejte neztuhnutý tmel dalšími vrstvami (např. vteřinového lepidla)
- široké spáry, velké otvory a prohlubně je vhodné před tmelením vyplnit odpovídajícím materiálem jako jsou například tenké plastové destičky do tenkých spár či zbytky licích rámečků do otvorů a prohlubní
- čím méně tmelu nanesete, tím méně ho budete muset obrousit

Myslím si, že dodržováním těchto několika bodů lze vcelku úspěšně a rychle tmelit cokoli, co vám přijde pod ruku.

Příklad využití plastové destičky vlepené do široké spáry vzniklé nepřesným řezem při zkracování palivové nádrže. Tmelení bude následovat pro hrubém přebroušení spoje.

Pro pocit, že jsem zmínil v článku opravdu vše, s čím jsem se při své práci setkal bych ještě rád doplnil jednu maličkost. Je to sice věc logická, ale chvíli mi trvalo, než jsem si ji uvědomil. Kromě spojů, které se vyskytují v místech vyžadujících začištění (tedy ke ve skutečnosti žádný spoj není) jako například poloviny vzduchojemů, vzduchových vaků, brzdových válců či palivových nádrží se ale na modelech, resp. jejich součástech vyskytují spoje na místech spojů skutečných. V závislosti na kvalitě dílů a skutečnosti, zda stavebnice skutečný spoj nějak znázorňuje či ne, je dost možné, že po slepení dílů vznikne spoj, který v neopracovaném stavu působí nevzhledně a hrubě. V tom případě doporučuji spoj přebrousit, přetmelit a proces dovést až do finálního stádia hladkého povrchu a poté s využitím šablony, dymo pásky nebo přiložením kovového pravítka spáru znovu přerýt skalpelem, jehlou či žiletkovou pilkou.

Obnovy paneláže poškozené tmelením či kompletní přerývání povrchů modelů letadel s pozitivním rytím, to je věc, která s tmelením také souvisí, ale je nad rámec jak tohoto článku, tak kamionového modelářství obecně a seznámení s tím nechám na možnostech a vkusu každého „soudruha“...